Requiem (2001)

POZOR, NEPLÉST SE STEJNOJMENNÝM FRANCOUZSKÝM HOROREM ZE STEJNÉHO ROKU!

Uvedený rls
[superseed.byethost7.com] Requiem.2001.PL.REMASTERED.1080p.WEB-DL.X264-J.mkv
by měl být také na WS.

Zde zkopírováno z CSFD:

Film podle scénáře autora Nezvané Edwarda Redlińskiego. Statkář Bartoloměj – velká autorita pro celou vesnici – je známý svými znamenitými projevy na pohřbech. Ovšem jednoho dne zjistí, že už je příliš starý na to, aby své povinnosti vykonával sám, a rozhodne se vyhledat svého nástupce.

Requiem (2001) je sedmý celovečerní film polského režiséra Witolda Leszczynského, kterého si čeští diváci mohou spojit zejména s tituly Život Matouše (Zywot Mateusza, 1967), Nezvaná (Konopielka, 1981) nebo Sekerezáda (Siekierezada, 1985).

Leszczynski si ve své na počet snímků relativně skromné, ale výrazně osobité tvorbě vybudoval charakteristický režijní rukopis, který neopouští ani v případě filmu Requiem. Podobně jako v předchozích filmech natočil poetickou, vizuálně působivou podívanou, ve které vše plyne klidným, venkovským rytmem. Lidé tu žijí v harmonii s přírodou, přestože civilizace se všemi svými výdobytky klepe na jejich dveře a srdce a ruší jejich generacemi nabytý klid a pocit jistoty a bezpečí. Právě sem je zasazen příběh chudého starého statkáře Bartoloměje, který je známý svými znamenitými projevy na pohřbech. Pokaždé, když totiž někdo zemře, celá vesnice znejistí, protože se nikdo neumí vypořádat se smrtí. Bartoloměj se tak stal pro své „umění“ autoritou, protože jako jediný umí promlouvat k Bohu a hledá odpovědi na otázky, kterých se většina jeho sousedů bojí: Co je to duše? Mají ji stromy a zvířata? Co se s námi děje po smrti? Ovšem jednoho dne i on zjistí, že je už příliš starý na to, aby své povinnosti vykonával sám a rozhodne se hledat svého nástupce. Ale může vůbec najít mezi těmi neustále se za něčím honícími a na zemi pevnýma nohama stojícími lidmi někoho, kdo ho nahradí?

Leszczynskému se podařilo zachytit v básnických obrazech kouzelný svět vesnice – svět, ve kterém se skutečnost přirozeně mísí s neskutečnem a život se smrtí. Velkou zásluhu na této svébytné verzi „magického realismu“ má také kameraman Zbigniew Wichłacz, kterému se polskou vesnici podařilo zachytit v nebývale poetické, téměř zidealizované podobě. Zároveň tvůrci zobrazují jednu pravdu, kterou všichni dávno známe: před smrtí nelze uniknout, jsme si před ní všichni rovni. Současně také naznačují, že – pokud jsme prožili svůj život v pravdě a dobré víře – tak se rozhodně nemáme čeho bát.