V roce 2017 zesnulý režisér Seidžun Suzuki kdysi údajně prohlásil, že jeho filmy „nedávají žádný smysl a nevydělávají žádné peníze“. Přesto – nebo právě proto – se stal inspirací pro několik generací tvůrců z Asie, Evropy i USA. Mezi obdivovatele jeho idiosynkratického stylu se řadí například Takeši Kitano, Nicolas Winding Refn nebo Quentin Tarantino. Tokijský tulák patří k Suzukiho vrcholným dílům, v nichž se pokusil o osobní příspěvek japonské variaci na klasickou gangsterku. Příběh se zaměřuje na Tetsua (Tecuja Watari), který je po rozpuštění svého gangu shledán nežádoucím a stává se štvancem. Relativně rutinní zápletka je podána za pomoci osobitého vizuálního stylu, který na sebe neustále poutá pozornost a naopak dává zapomenout na logické díry nebo nedokonalosti ve scénáři. Jak řekl Refn: „Jedinečný, vynikající, fantastický! Miluju ten film!“