1
00:00:10,356 --> 00:00:15,361
V našem století stále máme posvátné věci...

2
00:00:15,361 --> 00:00:20,115
Je-li tu cosi jako posvátný poklad kinematografie,

3
00:00:20,115 --> 00:00:22,159
pak pro mě je to bez pochyb...

4
00:00:22,159 --> 00:00:28,415
dílo japonského režiséra Yasudžira Ozua.

5
00:00:28,415 --> 00:00:31,377
Vytvořil 54 filmů.

6
00:00:31,377 --> 00:00:33,379
Natáčel němé filmy ve 20. letech,

7
00:00:33,379 --> 00:00:36,393
černobílé filmy ve 30. - 50. letech,

8
00:00:36,423 --> 00:00:41,929
a konečně barevné filmy až do své smrti
12. prosince 1963,

9
00:00:42,471 --> 00:00:45,484
na své 60. narozeniny.

10
00:00:46,684 --> 00:00:48,978
Užívaje velmi skromných způsobů vyjádření...

11
00:00:48,978 --> 00:00:52,264
a obroušeny až k samé podstatě...

12
00:00:52,523 --> 00:00:56,902
Ozuovy filmy vyprávějí stále znovu
stejný prostý příběh...

13
00:00:56,902 --> 00:01:02,262
o stále stejných lidech a
stejném městě: Tokiu.

14
00:01:02,408 --> 00:01:05,592
Tahle kronika, pokrývající 40 let,

15
00:01:05,622 --> 00:01:09,385
zobrazuje proměny v japonském životě.

16
00:01:09,415 --> 00:01:14,420
Ozuovy filmy se potýkají s pozvolným
úpadkem japonské rodiny...

17
00:01:14,420 --> 00:01:19,008
a tudíž s úpadkem národní identity.

18
00:01:19,341 --> 00:01:21,719
Ale nepředkládají zděšené poukazování,

19
00:01:21,719 --> 00:01:24,889
na to, co je zde nové, západní, americké...

20
00:01:24,889 --> 00:01:29,435
nýbrž nostalgický žalozpěv bez zatrpklosti.

21
00:01:29,435 --> 00:01:32,855
Současně je zde pocit ztráty.

22
00:01:33,314 --> 00:01:36,775
Jakkoli hluboce japonské, ty filmy jsou...

23
00:01:36,775 --> 00:01:41,280
současně univerzální.

24
00:01:41,280 --> 00:01:44,241
Dokázal jsem v nich poznat všechny rodiny...

........